Myslivecké zkoušky pro nás byly do jisté doby dost nedosažitelným cílem. Na vlohy šel pan Eduard, aniž by v podstatě někdy nějakou zvěř vypíchnul či viděl ... říkal jsem si, že prostě zkusíme a uvidíme. A tak jsme se 12. 9. 2020 vydali zkusit štěstí a ono to nečekaně vyšlo. Sice ve II. ceně, ale což. Tehdy mi došlo, že jsem mu to vše kazila já. Bála jsem se ho pouštět venku po stopě, neustále ho k sobě přivolávala, takže v podstatě nechtěl ani moc chodit od nohy. Měl to v sobě, ale já chtě nechtě tu touhu v něm potlačovala. Pak přišla změna....
Rozhodla jsem se začít učit aport. Nejprve s dummíky a následně se zvěří. Počátky byly těžké, nějaká ta slza mi taky ukápla. Ukázalo se ale, že Edu to moc baví, zejména když se přešlo na zvěř. Postupně jsem se i dopracovala k tomu, že jsem se nebála ho pustit do zvěře. A co se nestalo? Začal se stále více ode mne vzdalovat a po vypíchnutí zvěře začal i chápat, co se po něm vlastně chce :) Netrvalo dlouho a začal i zvěř hlásit. Nejprve na viděnou a následně i teplou stopu. Prostě to v něm dřímalo :)
Jak se časem ukázalo, tak opět největším problémem svého psa jsem byla já. Aport měl zvládnutý už poměrně dlouho, ale já se nedokázala dokopat na zkoušky. Stále mi přišlo, že to není dost dobré apod. Nakonec jsem se dokopala a byly z toho podzimní zkoušky v první ceně :)
Začala ho také bavit barva. Když jsme jí kdysi zkoušeli, tak lítal sem a tam a vypadalo to spíše jako slídění. Poslední dobou ale chodí moc hezky a na svojí ADHD povahu soustředěně a přesně. Ještě raději má ale šlapanou stopu, to mu skoro ani nestačím. A jak se ukázalo, tak má krásné chování u kusu :)